Nemohu být hrdý že jsem Čech

Jsme za dojnou krávu, naše peníze rozhazují po miliardách zkorumpovaní politici. Právo je soubor vtipů označený paragrafy a zlaté české ručičky jsou spíš zbožným přáním. Člověk může být hrdý na krásy země, ale na Českou republiku jen velmi těžko.

Včera jsi měl při sledování zpravodajství na ČT24 opět chuť emigrovat do nějakého jiného vesmíru. Chvíli jsem měl pocit že se dívám na estrádu, pak to připomínalo absurdní frašku a nakonec něco na pomezí hororu a hodně černého humoru.

Otevřel jsem si lahev vína odpovídající tuzemským poměrům. Má české etikety, obsah je přesto zřejmě zahraničního původu, cena ovšem jako by zrálo na Moravě. A při pohledu do temně rudé maďarské či rumunské hladiny jsem si položil otázku: mohu být hrdý na to že jsem Čech?

Němci mají, narozdíl od nás, pro věci české hned dva výrazy. Böhmisch a Tschechisch. To první, znamená český ve smyslu geografickém, to druhé ve smyslu národnostním.

Krásy české země už asi nejsou zdaleka tím, co opěvovali romantici v 19. století. Je rozervaná povrchovou těžbou uhlí, rozdělená pásy dálnic, a divoká údolí dávno zaplavily miliony kubíků vody za přehradními hrázemi. Ale je to daň civilizaci, která naštěstí ještě všechno přírodní bohatství zlikvidovat nestihla.

Takže pokud bych měl odpovědět na otázku zda jsem hrdý na tuto zemi, ve smyslu geografickém, řekl bych ano. Líbí se mi tu. Mám rád drsnou krásu pohraničních hor, zvlněné Polabí, zlátnoucí svahy podzimní Hané, a paradoxně i tu romantiku kouřících továrních komínů Záluží nebo Vítkovic.

Zkrátka je tu fajn. Myslím v té české krajině. A bylo by tu asi ještě lépe, pokud by v ní nebyli Češi. Odpověď na otázku zda jsem hrdý na to, že jsem Čech, ve smyslu národnostím či příslušnosti ke státu jménem Česká republika, totiž zní zcela jasně. NE!

Pokud bych měl ve stručnosti vyjmenovat několik základních věcí proč nejsem hrdý na to, že jsem Čech, asi by základ seznamu vypadal takto:

Stát a občan

Občan není pro stát základním prvkem, občan je dojnou krávou. Navíc krávou, která, když se jí to dobře podá, dojí sama, a dobrovolně, i na 120 procent.

Právo

Právo v České republice je soubor vtipů označených paragrafy, a jeho vymahatelnost je velmi svérázná.

Ekonomika

Míra klientelismu a korupce při zadávání veřejných zakázek překračuje podle všeho už i úroveň rovníkové Afriky.

Politika

Utrácí se miliardy z veřejných rozpočtů za účelové nesmysly. Nikdo ale není za nic odpovědný, a nakonec to vždy zaplatí daňový poplatník.

Vyčůranost

Už dávno neplatí, že Češi mají zlaté ručičky. Především úroveň řemeslných služeb v této zemi za poslední roky dramaticky klesá. Ale všichni umí vystavovat faktury.

Nespolehlivost

Slovo v této zemi přestává mít hodnotu. Souvisí to i s uvedenou vymahatelností práva. Ústní dohoda je něco, co zřejmě brzy přesuneme do učebnic historie.

Zbabělost

Až příliš mnoho lidí v této zemi není ochotno nést odpovědnost za cokoliv. A už vůbec ne za svůj osud, a osud této země. Místo toho aby dělali něco pro změnu, sedí v hospodě a nadávají.

Dalo by se takhle pokračovat hodně dlouho. A ke každému bodu by se dalo přiřadit několik demonstrativních příkladů. Nicméně pokud bych měl vypíchnout ty skutečně dva nejzásadnější důvody proč nemohu být hrdý na to, že jsem Čech, byl by to rozhodně vztah státu k občanům, a občanská zbabělost většinové populace ve vztahu přijmout odpovědnost za tuto situaci nebo její změnu.

Jako příklad prvního mohou posloužit například nedávno mediálně skloňované emisní povolenky a zdanění slunečních elektráren, což je ve skutečnosti doslova podvod století. Nicméně občan za něj státu tleská a je nadšen. Zdraží nám sice elektřinu, ale jen málo.

Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o způsob jak stát vyždíme z ČEZ miliardy korun, aniž by se musel dělit s menšinovými akcionáři, a svede to na nenažrané vlastníky solárních elektráren.

Už mají výkon jako Temelín!, hřímá ministr Kalousek, a občan žasne. Kdyby se ovšem namáhal podívat třeba do ročenky Energetického regulačního úřadu, přijde na to, že účinnost solární elektrárny je úplně něco jiného než instalovaný výkon, a že faktický vliv solárních elektráren, i po nárůstu jejich počtu, na výrobu elektrické energie v České republice bude i nadále zcela zanedbatelný.

Prostě občan je pro tento stát dojná kráva. A navíc hloupá. Protože jen hloupá kráva se neptá, kam ty peníze co stát vyždíme z energetických firem, a oklikou z občanů České republiky, tečou. Jen hloupá dojná kráva se neptá, když jí stát zvýší DPH, proč získané prostředky nejdou přímo na důchodové účty, když právě jejich propad je údajným důvodem ke zvýšení DPH. A jen hloupá kráva dojí dobrovolně ještě víc.

Což je další důvod proč nemohu být hrdý na to, že jsem Čech. Protože všichni kolem nadávají na současné poměry, ale nikdo s tím nechce nic dělat. Nefunguje sport ve městě? Nadáváme. Ale ty, které napadne jít třeba trénovat děti, ačkoliv to stojí čas a mnohdy i peníze, se dají počítat na prstech.

Není v regionu práce? Nadáváme. Ale jako ovce chodí všichni nakupovat do obchodních řetězců, které jsou hrobníkem malých regionálních firem i obchodníků, protože dováží levná jablka z Nového Zélandu, zatímco u nás se kácí sady. Vozí levné mléčné výrobky z Polska, zatímco u nás se zavírají mlékárny.

Nefunguje politika? Nadáváme. Přitom stačí si pamatovat co ten který politik poslední čtyři roky dělal a podle toho mu vystavit účet, a nebo do politiky jít sám a dělat to jinak. Jenže těch slušných a schopných lidí, kteří to udělají, je také minimum. Pro zbytek je jednodušší nadávání, s alibistickým konstatováním: vždyť stejně není koho volit, podívej se na ně...

Neidealizuji si jiné národy, i tam se dá najít hodně negativních jevů. Prostě mi jen vadí, že lidé v této zemi nejsou často ochotni přijmout vlastní část odpovědnosti za to, co se tu děje.

Nejde jen o velkou politiku. Začíná to u drobností. Třeba u toho opravit rozpadající se kapličku na kraji vesnice. I když není moje, a i když nejsem věřící. Ale třeba jen proto, aby místo kde žiji vypadalo o trochu lépe. Třeba koupit ten jogurt který je o korunu dražší, ale vyrábí ho v sousedním městě, kde tak dávám práci padesáti lidem, místo toho abych si kupoval ten bavorský co na něj dávají reklamu v televizi.

Neidealizuji si tento svět. Nicméně pokud by se mě někdo zeptal jestli jsem hrdý na to, že jsem Čech, musel bych pravdivě odpovědět, že ne. Což ovšem neznamená, že v budoucnu se hrdým Čechem stát nemohu. Jen jsem trochu skeptický k termínu, kdy se tak stane.