Státem požehnaní zloději

Víra že volby zoufalé postavení spotřebitelů změní k lepšímu většinou vyhasne při prvním pohledu na kandidátky všech politických stran. 

Zisky ceských bank výrazne prevyšují i ty, kterých dosahovali tolik ocernovaní prvorepublikoví lichvári. Clive Power

Je mnoho způsobů, jak vydělávat peníze, ale jen některé z nich jsou výhodné. A jen promile z těch výhodných jsou skutečně supervýhodné tak, jako bankovnictví nebo energetika. 

Oba obory spojuje jedno. Mají možnost ždímat z lidí doslova miliardy, aniž by za to byly jakkoliv postižitelné. Činí tak totiž s požehnáním státu. Jak jinak by se dalo vysvětlit, že tuzemské banky dokáží měsíčně jen na poplatcích vydělat tři miliardy korun? 

Navíc jde o tři miliardy vydělané hodně drsným způsobem. Banka vydělává na nakládání s jí svěřenými prostředky. Přesto ale žádá nemalé poplatky za to, že jí klient tyto prostředky vůbec může dát. 

Přitom není pravda, že to tak dělají banky všude. Mám dva účty. Jeden u nejmenované české banky pyšnící se několika tituly Banka roku a jiný u její německé kolegyně. Zatímco u té první platím měsíčně včetně internetbankingu, převodů a platebních karet kolem 500 korun, u té druhé za téže služby 2,5 eura. Tedy necelých 70 korun.  

Energetika je obdobnou kapitolou. Energetická společnost ČEZ za loňský rok vydělala 47,4 miliardy korun, převážně díky zvýšeným cenám elektřiny a zahraničním akvizicím. Nicméně tak jako tak průměrná cena elektrické energie pro domácnosti tak od roku 1980 stoupla o více než 400%. 

Normální? Těžko říci. V českých poměrech asi ano. Žijeme totiž v zemi, kde je sice průměrná hrubá mzda za rok 2008 ve výši 23 542 korun, ale dvě třetiny ekonomicky aktivních obyvatel si o ní mohou nechat jen zdát. Zato jiní se pakují miliardami za tiché podpory státu.